Hankův pohled

„Henry,“ řekl táta znovu a já jsem konečně pustil Prestonovu košili a okamžitě poodstoupil na druhou stranu té velmi prostorné kanceláře. Vzápětí jsem si začal oběma rukama vjíždět do vlasů a tahat za ně, zatímco jsem zhluboka vydechoval a snažil se ovládnout svůj vztek. Proč jsem tam sakra tak vypěnil? Rozhodně jsem to neměl v úmyslu, prostě se to stalo, aniž bych dostal jakékoli va