Hankův pohled

„Můžeme?“ zeptal se po chvíli. Teď už na mě neukazoval, obě ruce měl položené na stole a očima byl do mě zaklesnutý.

„Ano, můžete. Ty a Preston tam můžete jít a podepsat to,“ zopakoval jsem mu. Koutkem oka jsem viděl, jak se Preston vymrštil na nohy a s rukou namířenou na mě začal mluvit.

„Opovaž se vyslovit moje jméno. Neber si mě do huby,“ řekl Preston tichým hlasem a probodl mě tv