Hankův pohled

„To je vážně dobré, vážně moc dobré,“ začal po chvíli říkat a já okamžitě protočil panenky a potlačil nutkání se mu vysmát tím, že jsem se horními zuby kousl do spodního rtu.

„To je všechno, že?“ zeptal jsem se, když jsme oba znovu zmlkli. Vážně jsem si chtěl jít ohřát palačinky a vylít ten zbytek čaje, protože v tuhle chvíli už byl úplně studený a já neměl náladu na další dávku mlék