Hankův pohled

„Kde jsi?“ řekl jsem do telefonu a pomalu se posadil na posteli. Téměř okamžitě poté, co jsem promluvil, se mi v hrudi zvedlo zívnutí, které jsem rychle potlačil dlaní u úst. Podařilo se mi upadnout do hlubokého spánku na víc než čtyři hodiny a nebýt toho, že mi začal zvonit telefon, asi bych se v tuhle chvíli neprobudil. Byl jsem rád, že zazvonil, zvlášť když jsem viděl, s kým mluví