Hankův pohled

Předal jsem klíče sekuriťákům a zamířil do prvního patra budovy k výtahu. V něm jsem nikoho známého nepotkal, za což jsem byl rád, ale všichni ve firmě věděli, kdo jsem, protože mi okamžitě udělali místo a chovali se ke mně s viditelným respektem. Všichni vystoupili v různých patrech a nechali mě samotného, dokud jsem nedorazil do posledního patra, odkud jsem zamířil přímo do tátovy