Hankův pohled

„Táto?“ zavolal jsem, když jsem vzhlédl k němu a Prestonovi a zjistil, že se něčemu smějí. Cítil jsem, jak mě kůže začíná svrbět podrážděním, když jsem sledoval, jak spolu ti dva nenuceně konverzují – něco, o čem jsem si byl jistý, že my s tátou bychom nikdy nedokázali, aniž by to bylo trapné, a to za předpokladu, že bychom na sebe nezačali křičet a vyměňovat si nadávky.

Oba se ke mn