Hankův pohled

„Já…“ nadechl jsem se, že něco řeknu, ale táta mě utnul mávnutím ruky.

„Žádné námitky, Hanku. Uděláš to a hotovo. Až se staneš majitelem téhle firmy, budeš taky pořád v ústraní? Ne, nebudeš. Takže je lepší s tím začít hned teď.“

Tiše jsem si povzdechl, odevzdaný svému osudu. Bylo jedno, co bych řekl; v tuhle chvíli otec nehodlal změnit názor a nebylo to tak, že bych o to vlastně doop