Hankův pohled

Konečně jsem došel až k místu, kde právě stál, a pomalu jsem zvedl tvář, dokud jsem se mu nedíval přímo do jeho pohledného obličeje. Jeho tvář byla stále tak bezchybná a dokonalá, jak si ji pamatuji z posledně, a vnímal jsem, jak růžové má rty – ty rty, které jsem měl kdysi tu čest si vychutnávat tak často, jak jsem jen chtěl.

Tentokrát to byl on, kdo jako první uhnul pohledem, a v p