Hankův pohled

Trochu jsem popotáhl a znovu se převalil na bok, přitáhl si jeden z polštářů a pevně ho přitiskl k obličeji a hrudi.

Vůbec jsem to nečekal. Chvíli jsem jen vnímal a zase nevnímal, co se kolem mě děje, a v další moment se mi ulevilo, že schůzka už končí. A pak najednou můj otec začal mluvit o tom, že by bylo vhodné, kdybychom my dva zůstali pozadu, a já to tak strašně nenáviděl, když