Hankův pohled

Znovu jsme osaměli v tichu, kvůli kterému jsem měl pocit, jako by mi po nahých pažích lezl inkoust. Moje nervozita se vracela, protože teď už nebylo úniku před tím tématem. Ryder byl stále opřený o pohovku s oběma rukama rozpaženýma na opěradle. Cítil jsem, jak se hřbet jeho ruky dotýká lemu mé bílé košile u krku, a už jen to mě znervózňovalo čím dál víc. Chtěl jsem smazat tu malou m