Ryderův pohled

„Tak co, neřekneš ještě něco?“ Hankův hlas byl tichý, jak se ke mně nesl, a já po něm okamžitě střelil pohledem. Seděl vzpřímeně a upřeně sledoval televizi na protější straně obývacího pokoje.

„No, nejvíc jsem se na tebe naštval v ten den, kdy jsem tě potkal v té vaší zasedačce. Jakmile se naše pohledy střetly, prostě jsi přede všemi odešel.“

Vydechl jsem při vzpomínce na ten konkré