Hankův pohled

Po nějaké době se zvedl ze židle a začal sklízet ze stolu. Vstal jsem taky a nabídl mu pomoc, kterou nejdřív zkoušel odmítnout, ale nebylo to tak, že bych ho poslouchal. Se stolem jsme byli hotoví raz dva a společně jsme zamířili do chodby. Všiml jsem si okamžiku, kdy jsme oba zpomalili krok, nejspíš proto, že se nám ještě nechtělo od sebe. Skutečnost, že jsme to tak v tu chvíli cíti