Hankův pohled

„Už jsi všechno z těch složek strávil?“ zeptal se Preston protáhle, jakmile jsem vešel do tátovy kanceláře, ale ignoroval jsem ho a soustředil se na otce.

„Tati, vyrážíme už?“ zeptal jsem se ho raději, protože jsem měl v plánu všechny Prestonovy provokace ignorovat.

„Jo, za pár minut,“ odpověděl a vzhlédl od složky, do které zrovna něco škrábal. „Sedni si, synu.“

Při slově „synu“ mi