Hankův pohled

Víčka se mi zachvěla, když otřel své rty o mé v doteku lehkém jako pírko, kvůli kterému se mi v hlavě v sekundě rozhostilo prázdno. Na té jemné váze jeho rtů spočívajících na mých bylo něco, co mou krev uvnitř rozproudilo neuvěřitelnou rychlostí. Pohyboval rty proti mým a ještě víc mi zaklonil hlavu, což mě donutilo k přerušovanému výdechu, který polkl, jakmile se jeho rty znovu pohn