Nastalo dlouhé ticho, zatímco jsem na Dinu hleděla a sledovala, jak se vrací na své místo a dává si nohu přes nohu. Její slova mi došla, až když si Declan odkašlal a tím mě vrátil do reality.

„Prosím?“ zírala jsem na Dinu a stále se vzpamatovávala ze šoku.

Upjatě se usmála. „Pan Vargas mě pověřil, abych vám s vaším případem pomohla. Usoudil, že budete potřebovat asistenci.“ Gesto směrem k Declanov