Jakmile kladívko dopadlo na stůl, bylo to jako probuzení z noční můry.

„Sienno, dokázala jsi to,“ vykřikl Declan a rozběhl se ke mně. Zalapala jsem po dechu, když mě sevřel v něžném objetí a zatočil se mnou dokola. Objetí jsem mu opětovala a cítila, jak se ve mně vzdouvá pýcha a úleva.

Postavil mě na zem a já se musela zasmát tomu náhlému rozpačitému výrazu v jeho tváři, jako by si právě uvědomil,