Otočil se ke mně a jeho oříškově hnědé oči zářily směsí vyčerpání a euforie. „Sienno!“ pozdravil mě vřelým a upřímným hlasem. Jak se blížil, jeho široká ramena jako by vyplnila prostor mezi námi. „Nemůžu uvěřit, že ses přišla podívat,“ dodal tónem plným uznání.

„Samozřejmě, nenechala bych si to ujít,“ odpověděla jsem a na rtech se mi usadil upřímný úsměv. „Byl jsi tam úžasný.“

Declanovy tváře lehc