Chloe přecházela po mém pokoji, oči jí těkaly ze strany na stranu. Vypadalo to, jako by propadla mánii, jakmile uslyšela Brocka na druhém konci – hlas, který až doteď neměla to neštěstí slyšet.

„Místo určím já,“ řekl Brock nakonec a v jeho chraplavém hlase byla slyšet radost. „Teď už není cesty zpět, tak radši ukaž tu svou hezkou tvářičku.“

Otřásla jsem se, když se zachraplal smíchem, potěšen sám