Probudila jsem se do prvních paprsků denního světla, které pronikaly závěsy. Zamrkala jsem a když jsem se rozhlédla po pokoji, uviděla jsem Opal, jak sedí na kraji mé postele a upřeně na mě hledí svýma velkýma zelenýma očima.

„Dobré ráno!“ vyhrkla se zářivým úsměvem a její nadšení bylo nakažlivé i v tak časnou hodinu.

Usmála jsem se na ni a zahnala únavu, která na mně ulpívala. „Dobré ráno, Opal.