Když jsem odcházela z advokátní kanceláře, mé emoce byly vírem triumfu i obav.

Právě jsem zažalovala svého šéfa, pana Vargase, a důsledky tohoto odvážného kroku se ve mně ještě plně neusadily.

Zazvonil mi telefon a já ho narychlo zvedla. Známý hlas na druhém konci mi způsobil mrazení v zádech. Byl to Declan.

„Sienno,“ řekl a v hlase mu zněla vřelost, „chvíli jsme spolu nemluvili. Jak ses měla?“