„Tvoje matka?“ zašeptal Declan a prudce otočil hlavu, aby se na ni podíval, jako by se o tom musel přesvědčit na vlastní oči.

Kývla jsem, hlas jsem měla sotva slyšitelný. „Nikdy jsem si nemyslela, že ji ještě uvidím…“ Pod povrchem to ve mně vřelo, byla to směsice pocitu zrady a zmatku.

Declan mi položil ruku na rameno. „Chceš se vrátit? Můžeme–“

„Ne,“ přerušila jsem ho a do mého hlasu se vloudila