Srdce mi zběsile bušilo, když jsem sledovala, jak Brock přestal kopat. Očima podezíravě přejížděl pustou krajinu. Pak zahodil lopatu a v jeho pohybech byla zneklidňující naléhavost, ze které mi přeběhl mráz po zádech.

„Co to děláš, Brocku?“ zeptala jsem se. Náhle prořízlo tmu ostré světlo, ozářilo jeho pokřivené rysy a v mé hrudi se zachvěla naděje. Snažila jsem se otočit, abych viděla, kdo přijel