O patnáct minut později zastavilo Rowanovo auto za Declanvým a já si vydechla úlevou. Rowan vystoupil z auta a přistoupil k nám se svým obvyklým klidem a uklidňujícím úsměvem na tváři.

„Ahoj,“ pozdravil nás Rowan ležérním pokynutím ruky. Jeho pohled sklouzl k prázdné pneumatice, ale sotva ho to vyvedlo z míry. „Tak se na to podíváme, co?“

„Díky, že jsi přijel,“ řekl Declan. Právě vyndal z kufru re