Nemohla jsem se ubránit a zírala jsem na Zanea, neschopná ze sebe dostat cokoliv dalšího. Pravděpodobně už to byla nějaká doba, co ho tu ve městě někdo viděl, ale tady byl, z masa a kostí.

„Hej, žádný strach. Jste v pořádku?“ Jeho hlas byl vřelý a upřímný, když mi nabídl ruku, aby mi pomohl na nohy.

Přikývla jsem a cítila směsici překvapení a rozpaků. „Ano, jsem v pořádku. Děkuji. Neviděla jsem vá