Declanovi bušilo srdce, když ho policisté vedli vysokými chodbami soudní budovy. Snažil se maskovat svůj neklid, ale strach, který mu svíral útroby, byl nepopiratelný. Každý krok se ozýval jako pochmurná připomínka jeho nejistého osudu.

Byl vhozen do chladné, spoře osvětlené cely předběžného zadržení. Železné mříže za ním zapadly s drásavou definitivností. Declan přelétl očima místnost a vnímal ho