Jeho pozvání mě zastihlo nepřipravenou a váha takového gesta na mě těžce dolehla. Zjistila jsem, že nemám slov.

„Já... já nevím,“ vykoktala jsem. „Jít na Viviennin pohřeb mi prostě přijde divné.“

Declan chápavě přikývl, i když mu přes tvář přelétl záblesk zklamání. „Nespěchej. Pochopím jakékoli tvé rozhodnutí.“

Z té představy se mi zatočila hlava. Pomyšlení na to, že budu v přítomnosti Vivienniny