POHLED DECLANA

Taxík hrkotal po deštěm mokrých ulicích a záře městských světel vrhala kolem Declana a Ashe jemnou svatozář, jak v tichosti jeli ke svému cíli. Declanovou myslí vířila nervózní energie, prsty neklidně poklepával o stehno a zíral z okna na kapky deště, které na skle vykreslovaly líné obrazce.

„Ještě jednou díky, že jsi jel se mnou, Ashi,“ řekl Declan a prolomil ticho s mírným úsměvem