Pohled Kellana

„Hej, ty novej alfo, kreténe!“

řekne Rowan, když ke mně přijde zezadu a plácne mě po rameni.

„Hej, ty pérodechu!“

řeknu a ušklíbnu se na něj. Zpraží mě pohledem, než mě do sebe odstrčí.

Skoro jsem umřel a svalil se smíchy, když jsem si všiml, že si dal ruku k ústům, dýchl si do ní a čichl k ní, když si myslel, že se nedívám.

Jeho hlava rychle střelila mým směrem, když jsem stál v předklonu, držel se za břicho a nekontrolovatelně se smál. Zavrčel na mě, než odpochodoval pryč.

„Kellane, pojď sem.“

zavolal na mě můj bratr.

Došel jsem k místu, kde stál s mým otcem a tátou. Můj táta mě okamžitě objal, jako by mě od mého návratu viděl poprvé.

„Bohyně, Kellane, tak moc jsi mi chyběl!“ říká můj táta, zatímco ze mě mačká duši. Směju se a plácám ho po zádech.

„Táti, vždyť jsi mě viděl před pár hodinami,“ řekl jsem stále se smíchem.

„Já vím, ale prostě jsi mi strašně chyběl!“ říká s úsměvem, když se odtáhne ze sevření.

„Takže jsem zrovna mluvil s otcem a tátou a řekl jsem mu, že to chceš převzít hned. Spojil jsem se se staršími a ti jsou schopni ten obřad provést už zítra. Vím, že je to dřív, než jsi asi čekal, ale jestli to neudělají zítra, nebudou moct přijít další 3 týdny.“

Páni! pomyslel jsem si, když jsem poslouchal, co řekl. Vím, že jsem říkal, že to chci převzít hned, ale nečekal jsem, že budou schopni dorazit tak rychle.

„Páni, dobře! Tak to bych se asi měl ujistit, jestli mi ještě padne to sváteční oblečení, co?“

řekl jsem, když jsem se na sebe podíval a uvědomil si, že mi oblečení už s největší pravděpodobností nesedne. Zatímco jsem byl pryč, docela dost jsem nabral svaly. Před měsícem jsem si musel koupit nové oblečení, protože když jsem si zkoušel vzít jednu ze svých košil, roztrhla se hned, jak jsem zatnul svaly. Jeden z nejvíc cool momentů vůbec, musím dodat! pomyslel jsem si a usmál se pro sebe.

„Jo, no, možná bys měl zajistit, aby měla něco hezkého na sebe i Delaney, protože ji tam budou chtít taky, i když se z vás ještě plně nestali druhové. Stále je tvoje družka a oni ji budou chtít vidět. Její obřad Luny prostě budete muset udělat později.“

řekl a já cítil, jak se mi po hrudi rozlévá teplo při pomyšlení na to, že se stane mou Lunou. Přistihl jsem se, že se usmívám, a můj táta se uchechtl.

„Je to dobrý pocit, že?“ řekl můj otec. Podíval jsem se na něj a nebyl si jistý, co tím myslí.

„Vědět, že se tvá družka brzy stane tvou Lunou, to je dobrý pocit, ne?“

řekl můj otec, když se podíval na mého tátu, než kolem něj ovinul paži a přitáhl si ho k sobě. Můj táta se začervenal a zabořil obličej do hrudi mého otce. Můj otec se zasmál a pak mu vtiskl polibek na temeno hlavy.

Moji rodiče jsou naprostí cukrouši a hrdličky, to se musí nechat, pomyslel jsem si, když jsem je sledoval.

„Au, do prdele! Ať ze mě někdo sundá toho zatracenýho upíra!“

zařval Rowan a my všichni jsme se rychle podívali jeho směrem a uviděli Ashtona, jak na něm sedí, tesáky zabořené v jeho krku a vrčí.

Ashton se posadil, když vytrhl své tesáky z Rowanova krku, a já viděl, že má červené oči, což mi dalo najevo, že u kormidla je Daxon, jeho upír.

„Říkal jsem ti, ať mi přestaneš říkat mrňousi!“

zavrčel Daxon, než slezl z Rowana.

Vaughn se zasmál, když přešel k Daxonovi a objal ho. Daxon se na něj podíval a zavrčel, než mu skočil do náruče a zabořil mu tesáky do krku.

Vaughn zasténal, pak Daxona plácl po zadku a podíval se naším směrem.

„Lidi, omluvte nás, potřebuju to tady s tímhle prckem hned teď pořádně ojet!“

řekl můj bratr a všichni se začali smát, když odnášel až příliš dychtivého Daxona zpět do sídla.

„Rowane, neztrať mého syna!“

zavolal Vaughn těsně předtím, než se dveře zavřely.

O několik minut později ke mně Rowan přistoupí a drží chichotajícího se Hudsona na délku paže.

„Na, vezmi si toho malýho smraďocha, právě se mi snažil kousnout do krku!

Co se to do prdele děje s těmi dvěma upíry!“

říká Rowan, když mi Hudsona předává. Zasmál jsem se, když jsem toho malého chlapáka držel v náruči.

„To je můj hodnej malej chlapák, viď. Jen ho kousni, toho Rowana!“

řekl jsem a štípl ho do tváře, což ho rozesmálo ještě víc.

„Jéé, má můj malej chlapák ještě hlad? Pojď sem.“

řekl jsem, když jsem si všiml, že má tesáky stále vysunuté.

Upravil jsem si ho a zvedl k mému krku a on se rychle přisál. Sykl jsem při krátkém štípnutí, když jsem cítil, jak se jeho malinké tesáky zabořily do mé kůže. Lincoln se na mě dívá s povytaženým obočím.

„Takže vy si ho tady prostě podáváte a necháváte ho, aby z vás pil?“

říká Lincoln a dívá se na mě, jako by to byla ta nejpodivnější věc, jakou kdy viděl.

„Jen v rodině, obvykle poznáme, když má chuť na krev. Když ho někdo z nás drží, prostě ho necháme napít.“

řekl jsem a pokrčil ramenem, kterým jsem zrovna nedržel Hudsona.

„Tak jak poznáte, že má chuť na krev a ne na jídlo?“

zeptal se Lincoln.

„Obvykle mu ty jeho malé oči zčervenají a ty jeho drobné tesáky mu vykouknou z malých rtů. Je to to nejroztomilejší, co jsem kdy viděl!“

řekl jsem a snažil se pohlédnout na svého krmícího se malého upířího synovce.

Sledoval jsem, jak se Lincoln oklepal a zkrabatil tvář.

„To je tak strašně divný!“

řekl a já se mu neubránil smíchu.

„Panebože, podívejte se na něj!“

říká Delaney, když ke mně přijde zezadu. Cítím, jak se prsty dotýká jeho obličeje, zatímco on ze mě pije.

„Panebože, nikdy mě nepřestane fascinovat, jak roztomilé jsou ty jeho malé červené oči. Úplně miluju, když se na mě dívá těmahle malýma červenýma očima!“

říká tak nadšeně.

To způsobí, že se na nás Lincoln dívá ještě víc šokovaně.

„Jo, já si radši stoupnu támhle.“

říká Lincoln, když ukáže na opačnou stranu a začne odcházet. S Delaney jsme se okamžitě rozesmáli na celé kolo.