Kellanův pohled

„Kellane.“

Slyším dívčí hlas, jak mě budí. Otevřu oči a párkrát zamrkám.

Vidím Kenzi, jak klečí přede mnou s rukama složenýma na posteli a bradou opřenou o ně.

„Uhni se!“

Říká, když se zvedá, a já se posunu dozadu. Vleze si ke mně do postele a přitiskne tvář k mé hrudi.

„Pamatuješ, jak jsem kdysi přísahala, že pod mou postelí je příšera, a odmítala jsem spát sama?

Ty jsi vle