Emoční tíha všeho, co jsem Cassianovi svěřila, na mě doléhá jako těžká deka.

Cítím se vyčerpaná, vnitřně prázdná z toho, že jsem konečně vyslovila slova, která jsem v sobě tak dlouho dusila. Zároveň se však dostavuje zvláštní pocit úlevy, jako by mi z rány konečně vytáhli jed.

Cassian mě dál objímá a já nechávám slzy téct – jen pro tentokrát, naposledy. Ruku mi hladí ve vlasech tím jemným, ryt