Slyšela jsem, jak na mě Cassian volá, a zvuk jeho dlouhých kroků se rozléhal nemocniční chodbou, jak se mě snažil dohonit.

„Genevieve!“ V jeho hlase zněl ten velitelský tón, který nasazoval, když očekával, že ho lidé budou poslouchat.

Nezastavila jsem se. Šla jsem dál, teď už rychleji, a podpatky mi klapaly o vyleštěnou podlahu. Zářivky nade mnou mi připadaly příliš jasné, příliš ostré, a všec