Cassianův pohled se vpíjel do mého, intenzivní a těžký, jako by mi viděl do každé myšlenky, která se mi honila hlavou. Prudce vstal, jeho široká ramena se pod košilí pohnula.

„Přinesu ti něco na tu nohu,“ řekl tichým, až příliš klidným hlasem. Než jsem stihla odpovědět, byl pryč a dveře za ním tiše zaklaply.

O samotě jsem si přitiskla ručník ke kůži, prsty se mi mírně chvěly. V hlavě se mi pře