Pohled Cassiana

Prázdnota v místě, kde jsem měl skrze naše pouto cítit Genevieve, mě náhle začala stravovat zevnitř. Bylo to, jako bych měl v hrudi místo srdce zející díru a ta prázdnota mě přiváděla k šílenství.

Nemohl jsem dýchat. Nemohl jsem myslet. Nemohl jsem dělat nic jiného, než cítit drtivou váhu vlastního selhání.

„Cassiane,“ řekl Alaric opatrně a udělal krok ke mně. „Musíme zůstat