Pohled Cassiana

Cesta k Alaricovi domů mi připadala jako věčnost. Pořád jsem držel prsty na krku Genevieve a každých pár minut jí kontroloval tep.

Srdce jí tlouklo slabě, ale pravidelně. Dech byl mělký, ale vyrovnaný. Její stav se nehoršil, ale ani nelepšil.

Snažil jsem se nemyslet na to, co se stane, když se nikdy neprobere. Nebo hůř, co se stane, když se probere a ta věc v ní pořád bude.