Tessa
Otřela jsem si krůpěj potu z čela, zatímco slunce klesalo níž a vrhalo zlaté paprsky na podlahu tanečního sálu. Byli jsme u toho už hodiny a pírko se stále snášelo k zemi jako nějaký posměšný ptáček.
„Znovu,“ zavelela ostře Rosina a netrpělivě si podupávala nohou.
Povzdychla jsem si a pírko znovu zvedla. „To je nemožné,“ zamumlala jsem si pod fousy.
Gideon povytáhl obočí. „Už to vzdáváš?“
St