Tessa

Poté, co svět zčernal, se mi zdály podivné sny. Zdálo se mi, že běžím černočerným lesem, zakopávám o kořeny a padlé kmeny. Zdálo se mi, že mám hrdlo rozedrané a popraskané od křiku, ale přesto jsem dál volala její jméno.

„Islo!“ křičela jsem, zatímco mě do obličeje šlehaly větve a liány. „Islo, kde jsi?!“

Náhle jsem narazila na malou holčičku, asi sedmiletou, která stála sama na okraji rokle