Tessa

Spěchala jsem ke Gideonovi, srdce mi bušilo až v krku. I v tlumeném světle předsíně byl jeho monokl až děsivě nápadný – tmavá, hněvivá modřina lemující oční důlek. Byl opřený o dveře a vypadal vyčerpaně, ale když mě uviděl, napřímil se a při tom úsilí lehce sykl bolestí.

Všimla jsem si, že v náručí svírá kytici rudých růží, bonboniéru, láhev vína a něco, co vypadalo jako přáníčko. Navzdory z