Arthurovi dávalo Sloaninino uvažování smysl. Lidé jako Kellan, s takovou povahou, by cokoli svého skrývali a nikomu by nedovolili ani nahlédnout.

„Už jsem pro tebe přijel, ale když chceš zůstat u něj, aspoň tě zkontroluji. Budu mít klid v duši, až se ujistím, že není doma,“ řekl Arthur tiše.

Sloane pocítila radost. Jemně odpověděla: „Dobře, ještě jsem nevečeřela. Až dorazíš, půjdeme se najíst do n