Kellan vlastně tak daleko dopředu nepřemýšlel.

„To je v pořádku. I kdyby to vystopovali až ke mně, nebude na tom záležet,“ řekl, zvedl ruku a ležérně ji položil na opěradlo pohovky.

Téměř okamžitě mu však toto gesto připadalo příliš troufalé. Uvažoval, že ruku stáhne.

Než to stihl udělat, Sloane se natáhla a chytila ho za ruku. Pak se k němu mírně naklonila a opřela se o jeho paži. Oči nespouštěla