Hnám se za vlkem, neschopná proměnit se ve svého vlastního. Protože já ho kurva nemám, samozřejmě. Kráčím přes kampus ke studentskému centru a před ním vidím toho velkého hnědého vlka, jak sedí na zadních. Štěkavě se mi zasměje. Zamračím se na něj a on se s mihotavým zablesknutím přemění zpět do Kavrosovy podoby.

„Trvalo ti to dost dlouho,“ řekne.

„Šla jsem pěšky,“ odpovím přísně. Nemusím tomuhle