Příští ráno, nebo spíš asi tři hodiny poté, co jsem viděla Zavrose, odcházíme s Lyrou z pokoje. Lyra je zase to své staré veselé já, zubí se tak široce, až se jí v buclatých tvářích dělají dolíčky. Já vypadám jako strážce hrobky. Z nedostatku spánku jsem úplně mimo. Tak moc, že na chodbě do někoho vrazím.

„Sakra, pardon,“ zamumlám. Čekám Kavrosovo hrubé vyštěknutí nebo něco sarkastického od Zavros