Agnia na tom není tak beznadějně, jak by se podle Zavrose mohlo zdát.

Vlastně mě párkrát trefí, než ji chytím za límec a přehodím přes rameno. Dopadne na žíněnku se zafuněním a vydá ze sebe „uf“. Přitiskne si ruku na břicho a ztěžka oddechuje.

„Myslím, že asi vyhodím snídani,“ zamručí.

Zasměju se a podám jí ruku. Pomůžu jí zvednout se na nohy. Hned si dá ruce za hlavu a mělce dýchá. Zatímco jí dáv