„Já, eh...“

Knihu mám jasně v ruce. Je příliš pozdě na to, abych ji schovala pod polštář, jak si zoufale přeji. A s rukou v kalhotách neexistuje žádný nevinný způsob, jak vysvětlit, co dělám nebo co čtu.

V tu chvíli Nyktos zvedne hlavu a nasaje vzduch. „Cítím tvé vzrušení, Vespero.“

O kousek se přiblíží, takže stojí přímo nade mnou. Natáhne ruku.

„Dej mi tu knihu. Chci vidět tu prasárnu, která tě