„Ještě ty začínej.“ Pokusím se ho obejít, ale Kavros je větší a silnější a odmítá ustoupit, ať se snažím protlačit sebevíc.

Chytí mě za rameno, aby mě udržel v klidu. Prsty se mi zarývají do zad.

„Poslyš, do toho ti nic není,“ řeknu.

„To si piš, že je.“ Kavrosův hlas je zavrčení, jako by jeho hlasivky už byly napůl vlčí.

„Není,“ zopakuji pevně. „Vysral ses na mě, jestli si vzpomínáš. Nemáš právo s