Když dorazíme ke dveřím tělocvičny, všichni se zastaví a zírají na nás. Řev davu utichne do jakéhosi předení. Připadám si jako v jedné z těch nočních můr, kde máte pocit, že na vás všichni koukají. Jenže já jsem vzhůru a oni na mě skutečně koukají. Tohle není moje představivost!

„Ehm,“ pronesu výmluvně. Čekají snad lidé, že pronesu řeč?

Naštěstí dřív, než se stihnu ještě víc ztrapnit, se davem pro