Kaelar mi nedává žádný čas na přípravu, žádný čas na reakci. Prostě se zničehonic objeví zpoza stromu a pak se, osvětlen bleskem, vrhne do útoku.

„Sakra!“ vykřiknu a uskočím v pravou chvíli. Chtěl mě srazit k zemi. Mířil přímo na žebra. V ruce svírám telefon. Prakticky do něj zařvu: „Kaelare! Počkej! Měli bychom si nejdřív promluvit!“

Hovor je stále spojený. Doufám, že mě bratři přes ten déšť slyš