Zavros mě líbá tak dlouho a tak silně, až mi krade dech přímo z plic. Protože s tím už tak trochu bojuju, když mě konečně pustí, abych se nadechla, sípám.

Když se na mě podívá, vypadá trochu nesvůj. „Promiň.“

„Jsem v pořádku,“ řeknu, protože nelituju ani jediné vteřiny. Zavrosovy polibky stojí za trochu té točení hlavy.

Zavros zavrtí hlavou. „Kavros tě pořád krade pro sebe. Je to velmi frustrující