#Kapitola 215: Když o mně sníš…

Usnu v dětském pokoji ve křesle s vysokým opěradlem, které jsem si přisunula k postýlce. Pozoruju Lyru, dokud mi neztěžknou očka natolik, že je neudržím otevřená, a tma mě znovu nestáhne dolů.

Když se znovu probudím, je brzy ráno a za oknem nad stromy právě vychází slunce. Podívám se na ten výhled, pak na Lyru, která stále spí ve své postýlce. Pravděpodobně bude spá