Při pohledu na paní Valkarovou, jak vznáší vágní hrozby proti svým synům, mužům, které jsem začala považovat za přátele, je mým bezprostředním pocitem zmatek.

Měla by svého manžela nenávidět. Měla by si vážit životů, které přivedla na svět. Všechno mi to připadá tak naprosto a nenapravitelně postavené na hlavu.

Svůj úžas se ani nesnažím skrývat.

„Překvapila jsem vás,“ řekne a zdá se být pobavená.