„Já, eh…“ Slova se mi v hlavě pletou a odpověď vázne.

Nyktos si sice zlil tričko, ale ani se nesnaží ho utřít. Příliš zaměstnaně na mě civí s vytřeštěnýma očima.

Máma trpělivě čeká a v očích jí jasně plane naděje.

Nerad ji zklamu, ale jakmile ze mě vyprchá ten prvotní šok, uvědomím si, že mám jen jednu odpověď.

„Teď hned na děti nejsem připravená,“ řeknu. „Budu bojovnice, pamatuješ?“

„Ano, pamatuj